Jednou z častých smluvních doložek bývá vyšší moc (vis maior), která bývá součástí balíčku závěrečných ustanovení. Vyšší mocí je nepředvídatelná, neovlivnitelná událost, které nešlo zabránit a která je nezávislá na osobě, jež se jí dovolává. Z tohoto hlediska lze obecně považovat současnou koronovirovou pandemii za případ vyšší moci. Ve smlouvách často bývá upraveno, co se vyšší mocí rozumí a jak je v takových případech třeba postupovat. Pokud vás vyšší moc opravňuje k nedodání plnění, je možné podle této doložky postupovat. Pokud není doložka vyšší moci konkretizována ve smlouvě, je možno postupovat podle obecných ustanovení občanského zákoníku.
V případě, že vám ze smlouvy plyne nějaká povinnost, kterou na základě opatření v souvislosti s koronavirem nebudete moci splnit (např. při nařízení o uzavření provozoven), může druhé ze smluvních stran vzniknout nárok na náhradu škody. Tuto škodu nemusíte uhradit v případech, pokud splníte určité zákonné podmínky, tzv. liberační důvody:
Povinnosti k náhradě škody se můžete zprostit, prokážete-li, že ve splnění smluvní povinnosti vám zabránila (dočasně nebo trvale) mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na vaší vůli. Toto však není možno aplikovat na případy, kdy k mimořádné události došlo až v okamžiku, kdy jste již v prodlení. Ve smlouvě rovněž nesmí být obsaženo ustanovení, které by vám ukládalo vzniklou mimořádnou překážku překonat, tato překážka rovněž nesmí vzniknout z vašich osobních poměrů (zaměstnanci vracející se z pracovní cesty v rizikové oblasti).
Obecně je však mít na paměti, že právní úprava civilního práva se řídí zásadou, že smlouvy se mají dodržovat a cílem smluvních stran by mělo být splnění smlouvy. Ne každý odkaz na koronavirus jako důvod pro nesplnění smlouvy tak obstojí jako liberační důvod.